"Omnia vincit amor"

Nade vším vítězí láska

Vzletné

  

Kéž z básní mých je cítit pohlazení, ač může se zdát, že těžké to není,

občas hledám dlouho verš svůj, však pokusu toho nikdy nelituj.  

Nevím, jak moc vzletný bude pro vás můj rým, 

však že jej skládám ráda, to opravdu vím.

"Až"

Až shůry začne padat žluté teplo štěstí a lásky,
až louky rozkvetou petrklíči, ocúny
i zelenými trávy vlásky,
až jaro na naše dveře zaťuká
a přinese dobré všecičko,
až společně dozdobíme poslední vajíčko, pak zima závistí popuká.   Něco nového určitě přijde zas, všechno dobré se opět nastartuje, miluji prostě ten jarní čas, 
kdy se vše duhovými barvami vymaluje.   Proč nevzbudit se ráno s úsměvem na tváři, jenž ten jarní den ještě víc rozzáří? A když se třeba jen na trh vydáme, s milými lidmi se určitě setkáme.   Můžeme i ty neznámé zdravit, s přáteli na lavičce se jen tak bavit. Nezříkat se potěšení příjemného, klidně si lahodné červené poručit, brát však přitom ohledy na druhého a řádně odpočívat se konečně naučit. Je lehké milovat blankytné nebe, jen tak se do louky položit... Co však někdy těžší je, milovat sebe. A to vám mohu doložit.

S láskou PavčaA



4/2017

 

Zbabělá

Pohlédnu-li Ti, lásko, do očí,
mé srdce rázem do výšin vyskočí.
Pro ten pohled bych zemřít schopná byla,
proč já se jen tenkrát nezastavila?

Tak moc, byť beze slov, v něm řečeno bylo,
jako by prosil mne, zůstaň tu, vílo.
Přehrávám si jej v hlavě zas a zas,
chci znovu se ohlédnout v pravý čas.

V Tvých čokoládových očích se opět ztratit,
však nelze ten čas nikdy vrátit.
Tu myšlenku již roky v hlavě nosím,
ještě jednou, snažně Tě prosím.

Ne, radši dvakrát, anebo stále,
do konce života, možná i dále.
Když má myšlenka k Tobě se rozletí,
ještě je na cestě, Ty chytíš ji vzápětí.

A i když se myšlenka na chvíli ztratí,
to, že Tě miluji stále platí.
Miluji Tě bezmezně a bezvýhradně,
ať už v noci, anebo ve dne.

Poslední dobou spíše bezvýchodně,
nevím jak zpět zažehnout pochodně.
Prorostl jsi hluboko do mých genů,
DNA, vlásečnic i všech axiomů.

V každé myšlence, každém kroku,
jsi se mnou stále již mnoho roků.
Možná jsem blázen, možná zbabělá,
já to však vážně takto nechtěla!

Že neřekla jsem Ti to již dávno? Vím.
Proč mrhám jen časem mým i Tvým?
Miluji Tě a vždycky budu,
s Tebou totiž nelze zažít nudu.

Znáš mne, však se mnou také ne,
je to prostě vzájemné.
Není to jenom „nějaké takové“...
Je to navždy a bude to světové!

Tak to má být, jsi-li ten pravý,
jen s Tebou mne život vážně baví!
A věřím, že čas to všechno spraví.
Budeme spolu věčně a napořád...

Máš-li mne, lásko, stále ještě rád?
S láskou PavčaA




5/2017

Všem...

Jsem nic, jsem kapka, jen krůpěj rosy, jenž o pozornost málokdy prosí...
Jsem vše, co skrze mne zrcadlí se... Celý svět v jeho plné kráse.
V životě stále čekám na cosi, má existence je závislá na počasí a části dne,
hlavně ránu, kdy se vše rosí.
Paprsky slunce já v sobě vítám, jeho záři ráda útočiště skýtám.
Jsem kapka a těch je v moři! Leč naší čistotě se každý dvoří,
a kapka s kapkou i duhu tvoří. 
Tolik krásy!
A krása je vzácná, vždy těžko opouští se, zvlášť je -li ukryta právě v rose.
Každá krůpěj tu potřebná je, vždyť příroda je plná harmonie.
Proč jen to dovolím, procházet mnou? A stát se tak pro všechny bezednou?
Takhle to kapky prostě mají.
Celý den jen jsou, světu naslouchají, pak mnoho znají, až dech se z toho tají.
Když třeba jahody a maliny zrají, já zrcadlím jejich barvu, jak se červenají.
A jak sladké jsou... Ty se ale mají! Myslíte, že se znají?
Těžko. Pochybuji.
Já znám je však všechny do jedné, krásu i vůni. Jsou tak příjemné...
Občas chci být sama se sebou, snad jen malou chvíli, 
místo toho tu zrcadlím vážky i motýly.
Jsem krůpěj rosy, kapka, láska, jenž pohledem svým skrze sebe svět laská. I má chvilka však přijde, jinak to ani nejde, s nocí temnou,
hvězdy když zrcadlí se, v celé své kráse, chtějí být jen se mnou, zdá se.
A nakonec měsíc, básník ten veliký, moudře promlouvá z oblohy,
ptá se mne na vlohy...
On zrcadlí jen směrem k nám a ptá se, jak já to dělám. Co všechno vím, znám, a kde to ukryto mám? Tolik otázek! Však stačila by jedna jediná. Odpověď? Nejsem zase tak jiná, jen v tom, že nejsem jediná! Jsem krůpěj, jsem kapka v moři, však tisíce nás moře tvoří. A ty na svět dohlížíš sám. Z blízka i z dálky tě znám. Koukáš na svět shora, já skrze sebe, aniž bych chtěla.
Už jsem se tak prostě narodila.
Jsi jediný měsíc, který vídávám. A tak ráda k tobě vzhlížím, když v noci svítíš nám, nejen kapkám, prostě všem, než se rozplynem'... Pak rázem zmizí i to co nás tíží. Poté i my na tebe shora koukat dokážem'. Tak vidíš, jak podobná ti jsem. Jsem kapka, jsem krůpěj jen, co lásku v sobě nosí,
a nejen ráno, když se vše rosí... Třeba i žízeň hasí...
Tak už se napij!
S láskou PavčaA


5/2017

Připravuji pro Vás...

Hvězdná

Na hladině se třpytí hvězdy,

není však noc, na tu je brzy.

Vlnky se ve vánku jemně čeří, 

že vidím hvězdy, těžko se věří.

Však blýskají se jenom krátce,

to vytvořilo je ve dne slunce.