"Omnia vincit amor"

Nade vším vítězí láska

K zamyšlení

 

 

Od básnění k zamyšlení těžká cesta vážně není.

Často tou cestou kráčím, kam až mé myšlenky dovolit ráčí.  

Nejsem filozof a ani básník, jen si dovolím občas se zasnít. 

Nechám vás nahlédnout do své duše, skrze verše jednoduše.

O růži / Malý Princ

 

Nevadí, že princ byl ještě malý,
tak jak to napsal Exupéry.
Láska přec v každém věku kvete,
a tak vše ukryl v jediné větě.

Pro něj byla vzácnou květinou,
na celém světě jednou jedinou.
 
Jedinou svého druhu ve vesmíru celém,
miloval jí zkrátka duší i tělem.


Hvězdné nebe a hvězdný prach,
všechno je ukryto ve hvězdách.
Miloval západy slunce a koukal na ně sám.
Stejně tak vzhlížel ke hvězdám.


Byl na celé planetě tak sám,
že jen přítel by zahojil jeho šrám.
To nejdůležitější mnohdy vidět není,
a tak jej čekalo milé překvapení.


Tušil, že pro něj roste, nejednu noc i den,
a když pak rozkvetla, nadechl se jen...
Jste tak krásná, řekl, jako sen.
Odvětila jen, rozcuchaná jsem.
On na to, jste dokonalá! A otřásla se zem.


Dopustil se pak velké chyby,
když najednoul měl jisté pochyby.
Snad proto, že byli tak mladí,
a přesto, že měli se moc rádi.


Opustil svoji lásku, svoji růži,
až bolestí dech se z toho úží.
Už ví, že i mezi lidmi může být člověk sám,
i když to byl kouzelný Malý Princ sám.


Vyrůst nevadí, to je běžné,
horší je opustit dětské snění.
Ztratit srdce pro věci něžné
a upadnout v zapomnění.


Na zemi kvete tolik druhů růží,
to, co on nalezl, bylo ukryto jen v jeho růži.
Vím, že mnozí by chtěli být v jeho kůži,
jen aby se mohli vrátit ke své růži.


Je na obloze spolu s ní,
možná to jenom divně zní,
já ovšem víru svou pevnou mám
a přeji ji ze srdce také vám.

 S láskou PavčaA

 

 

Ilustrace od mého kamaráda, spisovatele a ilustrátora, Dyna Buriče.

 6/2017

 

Všem...

Jsem nic, jsem kapka, jen krůpěj rosy, jenž o pozornost málokdy prosí...
Jsem vše, co skrze mne zrcadlí se... Celý svět v jeho plné kráse.
V životě stále čekám na cosi, má existence je závislá na počasí a části dne,
hlavně ránu, kdy se vše rosí.
Paprsky slunce já v sobě vítám, jeho záři ráda útočiště skýtám.
Jsem kapka a těch je v moři! Leč naší čistotě se každý dvoří,
a kapka s kapkou i duhu tvoří. 
Tolik krásy!
A krása je vzácná, vždy těžko opouští se, zvlášť je -li ukryta právě v rose.
Každá krůpěj tu potřebná je, vždyť příroda je plná harmonie.
Proč jen to dovolím, procházet mnou? A stát se tak pro všechny bezednou?
Takhle to kapky prostě mají.
Celý den jen jsou, světu naslouchají, pak mnoho znají, až dech se z toho tají.
Když třeba jahody a maliny zrají, já zrcadlím jejich barvu, jak se červenají.
A jak sladké jsou... Ty se ale mají! Myslíte, že se znají?
Těžko. Pochybuji.
Já znám je však všechny do jedné, krásu i vůni. Jsou tak příjemné...
Občas chci být sama se sebou, snad jen malou chvíli, 
místo toho tu zrcadlím vážky i motýly.
Jsem krůpěj rosy, kapka, láska, jenž pohledem svým skrze sebe svět laská. I má chvilka však přijde, jinak to ani nejde, s nocí temnou,
hvězdy když zrcadlí se, v celé své kráse, chtějí být jen se mnou, zdá se.
A nakonec měsíc, básník ten veliký, moudře promlouvá z oblohy,
ptá se mne na vlohy...
On zrcadlí jen směrem k nám a ptá se, jak já to dělám. Co všechno vím, znám, a kde to ukryto mám? Tolik otázek! Však stačila by jedna jediná. Odpověď? Nejsem zase tak jiná, jen v tom, že nejsem jediná! Jsem krůpěj, jsem kapka v moři, však tisíce nás moře tvoří. A ty na svět dohlížíš sám. Z blízka i z dálky tě znám. Koukáš na svět shora, já skrze sebe, aniž bych chtěla.
Už jsem se tak prostě narodila.
Jsi jediný měsíc, který vídávám. A tak ráda k tobě vzhlížím, když v noci svítíš nám, nejen kapkám, prostě všem, než se rozplynem'... Pak rázem zmizí i to co nás tíží. Poté i my na tebe shora koukat dokážem'. Tak vidíš, jak podobná ti jsem. Jsem kapka, jsem krůpěj jen, co lásku v sobě nosí,
a nejen ráno, když se vše rosí... Třeba i žízeň hasí...
Tak už se napij!
S láskou PavčaA


5/2017

 

Krása envi

Haló, lidi! Zastavte se, moment!
Už vím, co je environment.
Je to vlastně ten náš svět.
Musíme ho chránit, a to hned!
 
Nechci tu stát jen jako soška,
chci myslet a chovat se jako ekoložka.
Udělám vše, co bude v mé moci,
já totiž chci opravdu pomoci.
 
Bude to sice práce mravenčí,
já však nechtěla být nikdy konvenční.
Všichni chceme dýchat čerstvý vzduch,
každý by si však od úst neutrh´.
 
Sdružení je tu více než dosti,
někdy pálí ten problém do morku kosti.
Všichni prý našli společnou řeč,
někdy mám pochyby, jen malé leč...
 
 Co naše možnosti a meze růstu?
Někdy je třeba se uchýlit k půstu.
Zachovat bystrou a čistou mysl,
to má dle mne ten největší smysl.
 
Je třeba udělat konkrétní činy,
každý z nás nese svůj podíl viny.
Nechci vám sahat do svědomí,
jen vezměte, prosím, ten náš svět už na vědomí!
 
I když nám pár pojmů zatím nic neříká,
ekologie ano, ta se nás všech týká.
Jak tedy dosáhnout pozitivních změn?
Začněme u sebe. To přeci dokážem!
 
S láskou PavčaA
 
 Takto jsem zpracovala zadání, které jsem dostala...
 
Napište esej, či něco jiného k předmětu "Úvod do životního prostředí":
  1. jaký je svět, ve kterém žiji
  2. jaký bych chtěla, aby byl
  3. co proto musím udělat
  4. proč studuji na FŽP ( fakulta životního prostředí )

 

Připravuji pro Vás...

Hvězdná

Na hladině se třpytí hvězdy,

není však noc, na tu je brzy.

Vlnky se ve vánku jemně čeří, 

že vidím hvězdy, těžko se věří.

Však blýskají se jenom krátce,

to vytvořilo je ve dne slunce.