"Omnia vincit amor" - Nade vším vítězí láska

Básničky pro radost

 

Hvězdné nebe a hvězdný prach, všechno je psáno ve hvězdách.

Vyrůst nevadí, to je běžné, horší je opustit dětské snění.

Ztratit srdce pro věci něžné a upadnout v zapomnění.

S láskou PavčaA  

Nejsem filosof, ba ani básník, jenom si dovolím občas se zasnít.

Nechám vás nahlédnout do své duše, skrze verše jednoduše.

Často tou cestou kráčím, kam až mé myšlenky dovolit ráčí.

Odpočiňte si od všedních dní! Přeji vám sladké snění, s básněním i bez básnění :-)

Všem, nejen kapkám...

Jsem nic, jsem kapka, jen krůpěj rosy, jenž o pozornost málokdy prosí...
Jsem vše, co skrze mne zrcadlí se... Celý svět v jeho plné kráse.
V životě stále čekám na cosi, má existence je závislá na počasí a části dne,
hlavně ránu, kdy se vše rosí.
Paprsky slunce já v sobě vítám, jeho záři ráda útočiště skýtám.
Jsem kapka a těch je v moři! Leč naší čistotě se každý dvoří,
a kapka s kapkou i duhu tvoří. 
Tolik krásy!
A krása je vzácná, vždy těžko opouští se, zvlášť je -li ukryta právě v rose.
Každá krůpěj tu potřebná je, vždyť příroda je plná harmonie.
Proč jen to dovolím, procházet mnou? A stát se tak pro všechny bezednou?
Takhle to kapky prostě mají.
Celý den jen jsou, světu naslouchají, pak mnoho znají, až dech se z toho tají.
Když třeba jahody a maliny zrají, já zrcadlím jejich barvu, jak se červenají.
A jak sladké jsou... Ty se ale mají! Myslíte, že se znají?
Těžko. Pochybuji.
Já znám je však všechny do jedné, krásu i vůni. Jsou tak příjemné...
Občas chci být sama se sebou, snad jen malou chvíli, 
místo toho tu zrcadlím vážky i motýly.
Jsem krůpěj rosy, kapka, láska, jenž pohledem svým skrze sebe svět laská. I má chvilka však přijde, jinak to ani nejde, s nocí temnou,
hvězdy když zrcadlí se, v celé své kráse, chtějí být jen se mnou, zdá se.
A nakonec měsíc, básník ten veliký, moudře promlouvá z oblohy,
ptá se mne na vlohy...
On zrcadlí jen směrem k nám a ptá se, jak já to dělám. Co všechno vím, znám, a kde to ukryto mám? Tolik otázek! Však stačila by jedna jediná. Odpověď? Nejsem zase tak jiná, jen v tom, že nejsem jediná! Jsem krůpěj, jsem kapka v moři, však tisíce nás moře tvoří. A ty na svět dohlížíš sám. Z blízka i z dálky tě znám. Koukáš na svět shora, já skrze sebe, aniž bych chtěla.
Už jsem se tak prostě narodila.
Jsi jediný měsíc, který vídávám. A tak ráda k tobě vzhlížím, když v noci svítíš nám, nejen kapkám, prostě všem, než se rozplynem'... Pak rázem zmizí i to co nás tíží. Poté i my na tebe shora koukat dokážem'. Tak vidíš, jak podobná ti jsem. Jsem kapka, jsem krůpěj jen, co lásku v sobě nosí,
a nejen ráno, když se vše rosí... Třeba i žízeň hasí...
Tak už se napij!
S láskou PavčaA


5/2017

Připravuji pro vás... 

Věděli jste, že básnička se nemusí rýmovat? No jasně, takže ji zvládne napsat každý. Je to taková myšlenka, poselství... Já vás ovšem naučím i tu těžší variantu, rýmovanou, jen obavy nechte stranou :-)