Všem...

Jsem nic, jsem kapka, jen krůpěj rosy, jenž o pozornost málokdy prosí...
Jsem vše, co skrze mne zrcadlí se... Celý svět v jeho plné kráse.
V životě stále čekám na cosi, má existence je závislá na počasí a části dne,
hlavně ránu, kdy se vše rosí.
Paprsky slunce já v sobě vítám, jeho záři ráda útočiště skýtám.
Jsem kapka a těch je v moři! Leč naší čistotě se každý dvoří,
a kapka s kapkou i duhu tvoří.
Tolik krásy!
A krása je vzácná, vždy těžko opouští se, zvlášť je -li ukryta právě v rose.
Každá krůpěj tu potřebná je, vždyť příroda je plná harmonie.
Proč jen to dovolím, procházet mnou? A stát se tak pro všechny bezednou?
Takhle to kapky prostě mají.
Celý den jen jsou, světu naslouchají, pak mnoho znají, až dech se z toho tají.
Když třeba jahody a maliny zrají, já zrcadlím jejich barvu, jak se červenají.
A jak sladké jsou... Ty se ale mají! Myslíte, že se znají?
Těžko. Pochybuji.
Já znám je však všechny do jedné, krásu i vůni. Jsou tak příjemné...
Občas chci být sama se sebou, snad jen malou chvíli,
místo toho tu zrcadlím vážky i motýly.
Jsem krůpěj rosy, kapka, láska, jenž pohledem svým skrze sebe svět laská.
I má chvilka však přijde, jinak to ani nejde, s nocí temnou,
hvězdy když zrcadlí se, v celé své kráse, chtějí být jen se mnou, zdá se.
A nakonec měsíc, básník ten veliký, moudře promlouvá z oblohy,
ptá se mne na vlohy...
On zrcadlí jen směrem k nám a ptá se, jak já to dělám.
Co všechno vím, znám, a kde to ukryto mám?
Tolik otázek! Však stačila by jedna jediná.
Odpověď? Nejsem zase tak jiná, jen v tom, že nejsem jediná!
Jsem krůpěj, jsem kapka v moři, však tisíce nás moře tvoří.
A ty na svět dohlížíš sám. Z blízka i z dálky tě znám.
Koukáš na svět shora, já skrze sebe, aniž bych chtěla.
Už jsem se tak prostě narodila.
Jsi jediný měsíc, který vídávám.
A tak ráda k tobě vzhlížím, když v noci svítíš nám, nejen kapkám,
prostě všem, než se rozplynem\'...
Pak rázem zmizí i to co nás tíží.
Poté i my na tebe shora koukat dokážem\'.
Tak vidíš, jak podobná ti jsem.
Jsem kapka, jsem krůpěj jen, co lásku v sobě nosí,
a nejen ráno, když se vše rosí... Třeba i žízeň hasí...
Tak už se napij!

S láskou PavčaA

5/2017