O růži / Malý Princ

Nevadí, že princ byl ještě malý,
tak jak to napsal Exupéry.
Láska přec v každém věku kvete,
a tak vše ukryl v jediné větě.

Pro něj byla vzácnou, jedinou na celém světě,
jedinou ve vesmíru celém, miloval jí duší i tělem,
jedinou svého druhu, tak viděl ji,
byť pozoroval třeba jen duhu.

Hvězdné nebe a hvězdný prach,
všechno je ukryto ve hvězdách.
Miloval západy slunce a koukal na ně sám.
Stejně tak vzhlížel ke hvězdám.

Byl na celé planetě tak sám,
že jen přítel by zahojil jeho šrám.
To nejdůležitější mnohdy vidět není,
a tak jej čekalo milé překvapení.

Tušil, že pro něj roste, nejednu noc i den,
a když pak rozkvetla, nadechl se jen…
Jste tak krásná, řekl, jako sen.
Odvětila jen, rozcuchaná jsem.
On na to, jste dokonalá! A otřásla se zem.

Dopustil se pak velké chyby,
když najednoul měl jisté pochyby.
Snad proto, že byli tak mladí,
a přesto, že měli se moc rádi.

Opustil svoji lásku, svoji růži,
až bolestí dech se z toho úží.
Už ví, že i mezi lidmi může být člověk sám,
i když to byl kouzelný Malý Princ sám.

Vyrůst nevadí, to je běžné,
horší je opustit dětské snění.
Ztratit srdce pro věci něžné
a upadnout v zapomnění.

Na zemi kvete tolik druhů růží,
to, co on nalezl, bylo ukryto jen v jeho růži.
Vím, že mnozí by chtěli být v jeho kůži,
jen aby se mohli vrátit ke své růži.

Je na obloze spolu s ní,
možná to jenom divně zní,
já ovšem víru svou pevnou mám
a přeji ji ze srdce také vám.

 S láskou PavčaA

Další ze sbírky K zamyšlení…

Ilustrace od mého kamaráda, spisovatele a ilustrátora Dyna Buriče.