Ta myšlenka si mou pozornost žádá.

Co mi to asi má říct?

Cítím, jak jásá moje srdce!

Chci o té myšlence vědět více. 

 

Cítit se dobře takový, jaký jsem

a nechtít se zalíbit lidem všem.

Svůj názor mít a za ním si stát,

ne jej stále jen schovávat.

Nebát se názor v klidu říct, a to je víc,

než v afektu vykřičet z plných plic.

 

Cítíš, že masku, kterou už léta nosíš,

aby ses\' ztratil v davu

a nevystrkoval moc hlavu,

ti nesedí, a tak ji sundat zkusíš.

 

Ty tušíš, že rozhodnutí jednoho dne přijde.

Maska tě tak trochu dusí a

ve vzduchu už to dlouho visí,

jinak to snad ani nejde.

 

Učinit jej však můžeš jen ty sám.

Proto tě k němu nabádám.

Je to tvé rozhodnutí!

A nikdo a nic tě k němu nedonutí.

 

Zkus si jen představit, jaké to bude,

až na masku pouhá vzpomínka zbude.

Ty budeš volný jako pták,

okovy spadnou, je to tak.

A ty poletíš. Uvidíš!

 

Věř mi, já sama jsem to zažila,

a vím, jak jsem se pak cítila,

když spadlo to všechno ze mě

a nový rozměr dostala Země.

 

Jiné barvy, jiní lidé...

Copak za tím asi bude?

Kde to jsem? Stále doma!

Jen teď vše vidím jiným pohledem.

Z ptačí perspektivy, tedy s nadhledem.

 

Chceš od života více? Probuď své nitro!

Zkus moji meditaci, zapal si svíce...

Vždy, když se do svého nitra ponoříš,

jako nový člověk se záhy vynoříš.

 

Jaký? Takový, jenž v nitru ukrytý byl.

Sám sobě v rozletu bránil a 

najednou zjistíš, že ve lži jsi žil

a teď jsi se teprve probudil.

 

Tak vypusť už to, co z nitra ti prýští,

nebo chceš čekat na život příští?

Chceš zažít prozření?

Lásku, či souznění?

Věř! A přijde i shůry pohlazení.

 

Jsou pro tebe tato slova cizí?

Neboj, i tohle rázem zmizí!

Nic těžkého to vážně není,

já vím, že vše se k dobrému změní!

 

A pak dojde k probuzení,

již nepřipadneš si jako ve vězení.

Budeš se cítit volný, ne jako pták v kleci

a probudíš své já, ty sám, bez cizí pomoci.

 

Své pravé já již konečně najdeš,

do očí všem sebevědomě hledět budeš.

Kdo skutečně jsi se dovíš...

A s radostí v srdci to všem povíš!

 

 

S láskou PavčaA

 

Pozn.:

Napsáno s láskou pro Růženu Nekudovou a její velmi inspirující stránku, podle které dostala název i básnička...

Probuď své já

Děkuji Ti z celého srdce!

 

6/2017

 

Odpustit druhé osobě je jako dát dar sám sobě.

Leccos si odpuštění žádá. Třeba i mít sebe samu ráda. 

Doporučím jej každému, kdo chce se posunout dál.

Zbytečně by jinak sám sobě v cestě stál.

 

Každému, na koho se problémy jen věší.

Život je potom zbytečně těžší.

To většinou si odpuštění žádá,

tvá duše zatím jenom strádá.

 

Odpuštění znamená radost. Už žádnou starost.

A když se ti zrovna odpustit nechce, i tak to zkus.

Uvidíš, že budeš se cítit lehce!

Zvládneš to hravě, vše je jen v tvojí hlavě.

 

A můžeš to trénovat každý den.

Odpustit klidně lidem všem.

Věz, že pak i ty budeš odpuštěním oblažen

a nebudeš čekat na soudný den.

 

Když odpuštění druhému dáš,

věř, že dá ho i on tobě.

Dej mu ho hned, ne až bude v hrobě.

To se potom načekáš...

 

Poděkuj třeba i tomu, kdo tobě vynadal.

Vždyť ti tak laskavost prokázal. Byl to vlastně dar!

Sám anděl ti ho poslal do cesty, aby jsi mu mohl odpustit.

Že nechápeš ještě tato slova? Nevadí.

 

Odpouštěj klidně zas a znova, a to tě radostně naladí.

Odpustit je totiž umění a jedná se také o vcítění.

Proč mi ten druhý šanci dal? Abych se posunul zase dál?

On to v té chvíli neuměl lépe říct. Toť vše a nic víc.

 

Kam tím vším mířím, proč kalím vodu?

Dostáváme se k základnímu bodu.

Kam tedy směřuje myšlenka má?

K odpuštění sám sobě, ke svému nejhlubšímu já.

Tam je pravda ukrytá.

 

Tu nade mnou jakoby anděl stál,

spokojeně se usmíval a povídal...

Teď už víš, co jsi si tak moc přál.

 

Dát sobě samému odpuštění,

to je to největší pohlazení.

Vždy slyším z dáli jeho hlas,

jak šeptá mi, jdi o krok dál, odpusť zas.

 

Co k tomu říci ještě více?

Zahoďte zlobu, zapalte svíce...

A odpouštějte stále a ještě mnohem více.

To vám přeji z celého srdce.

 

 S láskou PavčaA

 

 6/2017

 

Všem...

Jsem nic, jsem kapka, jen krůpěj rosy, jenž o pozornost málokdy prosí...
Jsem vše, co skrze mne zrcadlí se... Celý svět v jeho plné kráse.
V životě stále čekám na cosi, má existence je závislá na počasí a části dne,
hlavně ránu, kdy se vše rosí.
Paprsky slunce já v sobě vítám, jeho záři ráda útočiště skýtám.
Jsem kapka a těch je v moři! Leč naší čistotě se každý dvoří,
a kapka s kapkou i duhu tvoří. 
Tolik krásy!
A krása je vzácná, vždy těžko opouští se, zvlášť je -li ukryta právě v rose.
Každá krůpěj tu potřebná je, vždyť příroda je plná harmonie.
Proč jen to dovolím, procházet mnou? A stát se tak pro všechny bezednou?
Takhle to kapky prostě mají.
Celý den jen jsou, světu naslouchají, pak mnoho znají, až dech se z toho tají.
Když třeba jahody a maliny zrají, já zrcadlím jejich barvu, jak se červenají.
A jak sladké jsou... Ty se ale mají! Myslíte, že se znají?
Těžko. Pochybuji.
Já znám je však všechny do jedné, krásu i vůni. Jsou tak příjemné...
Občas chci být sama se sebou, snad jen malou chvíli, 
místo toho tu zrcadlím vážky i motýly.
Jsem krůpěj rosy, kapka, láska, jenž pohledem svým skrze sebe svět laská.
I má chvilka však přijde, jinak to ani nejde, s nocí temnou,
hvězdy když zrcadlí se, v celé své kráse, chtějí být jen se mnou, zdá se.
A nakonec měsíc, básník ten veliký, moudře promlouvá z oblohy,
ptá se mne na vlohy...
On zrcadlí jen směrem k nám a ptá se, jak já to dělám.
Co všechno vím, znám, a kde to ukryto mám?
Tolik otázek! Však stačila by jedna jediná.
Odpověď? Nejsem zase tak jiná, jen v tom, že nejsem jediná! 
Jsem krůpěj, jsem kapka v moři, však tisíce nás moře tvoří. 
A ty na svět dohlížíš sám. Z blízka i z dálky tě znám.
Koukáš na svět shora, já skrze sebe, aniž bych chtěla.
Už jsem se tak prostě narodila. 
Jsi jediný měsíc, který vídávám.
A tak ráda k tobě vzhlížím, když v noci svítíš nám, nejen kapkám,
prostě všem, než se rozplynem\'...
Pak rázem zmizí i to co nás tíží. 
Poté i my na tebe shora koukat dokážem\'. 
Tak vidíš, jak podobná ti jsem.
Jsem kapka, jsem krůpěj jen, co lásku v sobě nosí, 
a nejen ráno, když se vše rosí... Třeba i žízeň hasí...
Tak už se napij!


S láskou PavčaA


5/2017