Svatební básnička

Audioverze:

Svatební básnička

A než se rozední, máme tu svatební…

Svatební zvony v dálce slyším znít,

také chci jednou krásnou svatbu mít

a hned o ní tedy začínám snít.

Jaká by asi měla být?

Smetanová, nebo bílá,

vanilková, či snad lila? 

A kdo si mě má vlastně vzít? 

Ženich ve fraku z dáli mi mává,

já ho však nepoznávám.

Je to silueta jen, přesto tak silný vjem.

Vím jistě, že je to ON.

Mé srdce bije jako zvon.

Vidím též svatebčanů průvod,

i kytici rudých růží.

Už vím, jaký to má důvod.

Až dech se z toho úží.

Rozkošné malé družičky

nesoucí bílé košíčky,

po cestě něžně rozhazují plátky růží.

Sukně mých šatů snů jemně šustí,

jak hlavička konvalinky… Slzy se lehce spustí,

já nechci však plakat a rozmazat si linky. 

Zamáčknu tedy slzu vnitřním okem svým

a tobě se, navždy, lásko zaslíbím.

To vše mi na vědomí jasně dává,

že není to jen sen.

Já se dnes zkrátka vdávám,

je to náš svatební den.

Své ano ti řeknu a navždy budu tvou ženou,

matkou tvých dětí i královnou, jednou jedinou.

Navlékáme si vzájemně prstýnky zlaté

a já v duchu prosím všechny svaté,

ať stojí při nás každý den, nejen v ten svatební,

ačkoliv dnes je právě ten.

Děkuji. Amen.

Úsměv ti daruji, vem‘ si mě hned a celou,

tím mnohé slibuji… Slzy se do očí derou.

Vše už bylo všemi řečeno, i naše ANO,

líbáš mě na ústa a šeptáš mi „má ženo…“

Rodiče jsou též velmi dojatí,

cítím to nejen z vřelého objetí.

Horké slzy jim po tváři kanou,

však zažili to už jednou se mnou.

A pak začíná veselí bujaré,

hudba hlasitě k tomu hraje…

Kytici hodím do davu dam.

Která si řekne? …Já se do roka vdám!

Tak, která bude tou vyvolenou

a podlomí se ji nohy z pod kolenou?

Tak jako mně dnes při obřadu málem,

ještěže držels‘ mě pevně, jsi mým králem.

A nastává ten sladký čas…

Nemyslím svatební dortíky,

když děti olizují prstíky.

Sladký čas našeho společného bytí,

líbánky a láskyplné živobytí.

Když dva se v jedno spojí, nic

a nikdo ten svazek už nerozpojí.

Tak to je vize mého srdce.

Že vidím to moc jednoduše?

Však to také jednoduché je,

když se dva milují z hloubi duše.

Pomalu začíná se smrákat,

snad i malinko deště krápat.

To prší slzy štěstí k tomu všemu,

nikomu nechce se ještě domů.

Rozverně tančí svatebčané,

jako mé srdce rozněžněné…

Náhle někdo z dálky na mě volá,

abych už se probudila.

A já se probudím.

Na ruce ale prstýnek nevidím?

Však z dáli na mě mává silueta!

Ach jo, to mě zas přišel vzbudit táta :-)

S láskou PavčaA

Co mě inspirovalo ke složení Svatební?

Najdete v mém článku o unikátní metodě Zrcadlo od Růženy Nekudové

Svatební básnička na přání je také možná, napište a získejte svou krásnou svatební básničku.