Vánoční rozjímání

Někteří lidé se v našem životě mihnou jen na krátkou chvíli, a přesto se nám dokážou vrýt hluboko do duše i do srdce. Každý, kdo se ocitne v našem životě v něm zanechá stopu a má také v tom našem životě nějaký úkol, který když splní, tak třeba i odejde. Nic není náhoda. Náhody neexistují, ale to už víme, že ano? Jen je tak nazýváme, ty chvíle, okamžiky, které se náhle stanou. Často se tak děje právě v časem vánočním a předvánočním,  adventním. Je to takový speciální čas, výjimečný, pro mě čas zázraků.

Mnoho lidí na Vánoce zanevřelo právě proto, že jim někdo odešel v tento čas a je to pro ně spíše smutné období. Ale i mě opustilo pár blízkých v tuto dobu, a přesto si nenechám tu jedinečnou atmosféru adventu a Vánoc vzít.  Je to rozhodnutí každého z nás a chápu, že někdo se třeba nedokáže radovat se smutnými vzpomínkami, ale čas vše zhojí a zůstanou jen ty pěkné, pokud to dovolíme.

Když mi bylo 17 let, tak mi 22.12. odešla babička navždy. Byly to opravdu smutné svátky ten rok, ale nyní to vidím v trochu jiném světle. vzpomenu na ní vždy, a nejen o Vánocích, zapálím svíčku a vzkážu, že v mém srdci zůstane napořád. Podobné to bylo o loňských Vánocích, kdy mi přítel 23.12. večer dal pusu s tím, že jede do práce a vrátí se nad ránem. Jaké překvapení, když nedorazil. Vzbudím se na Štědrý den ráno a nikde nikdo. A přece se těším na letošní Štědrý den, který budeme trávit společně s dětmi, se vším, co k tomu patří... Navštívíme rodiče samozřejmě a další dny sváteční budeme s rodinou.

Občas slýchávám větu, že Vánoce jsou jen pro děti. To je podle mě smutné. Pokud si někdo spojí svátky pouze se shonem a prací, sháněním dárků, veleúklidem a pečením, je to jeho nastavení. Co se stihne, to se stihne a co nemá být, tak se nestihne. Někdy méně znamená více, ale na to si každý musí přijít sám. Já si už xlet vrásky nedělám z toho, že bych měla mýt umytá okna právě na Vánoce ap. Můj žebříček hodnot je poskládaný trochu jinak. Mám jiné priority, ač dodržuji a ctím  tradice. Ale stačí třeba 3 druhy cukroví, nemusí jich být zrovna 13. Hospodyňky mi prominou, já dělám 3 druhy, plus namaluji 3 obrazy a složím třeba 3 básničky :-)

Raději složím básničku, třeba pro paní Naděnku, která mě o to požádala právě nyní, těsně před Vánoci. Tím spíš, že je pro ni a ne pro druhé. Málokdo si dokáže říct o něco také pro sebe. Bude mi ctí. Takže hned jakmile vám dopíši tento článek, jdu na to :-) Básničky pro radost, nejen na přání najdete na mém webu

Měla jsem náročný rok, kdy jsem prodělala rakovinu, byla na operaci, přestěhovala se, ale skládala jsem pro vás básničky na objednávku stále, i v nemocnici, kde jsem byla v létě místo dovolené. A tak to i zůstane. Teď už asi chápete, proč jsem od února nenapsala žádný článek na web, energii jsem věnovala tentokrát sobě, především sobě, i když nejen sobě, samozřejmě.  A vyplatilo se. Nemoc zažehnána a já už opět začínám fungovat se vším všudy. Nepíšu vám to proto, abyste mě litovali, ale proto, že třeba někdo také přehodnotí svůj postoj a bude vděčný za vše, co ho v životě potkalo, i za lidi, kteří se v něm objevili, tak jako já. Třeba si také najdete chvilku na rozjímání a nebudete toho času litovat, že jste mohli udělat to, či ono.

Přátelé mě žádali o tištěnou knížku pro děti, pro ty tvořím opravdu nejraději.

Nestihla jsem to teď před Vánocemi, ale nevadí. Nic nám neuteče. Veršované hádanky pro nejmenší najdete zde, na mém webu. Najdete tu i básničku pro děti z Peterboroughu v Anglii, Compas charita, kterou děti recitovaly na závěrečné akademii na konci školního roku a líbila se jim tak, že se stala jejich hymnou a mají ji na stránkách… http://www.compas.org.uk/blog/  Byla to pro mě výzva, protože jsem si zaveršovala i ve slovenštině. Trochu oříšek, ale podařilo se mi jej rozlousknout, myslím.

Mám všeobecně ráda lidi, to se o mně ví. Jen mám občas pocit, že si málo říkáme, co pro nás ten druhý znamená. Říkejme to často a na nic nečekejme, vždyť nikdo neví, co bude zítra a třeba už druhá šance nebude. Tak na co čekat. Dost lidí mi dalo letos dárek v podobě toho, že mi řekli, co pro ně znamenám a jak jsem pro ně důležitá, a za to vám vážně dík. Velice si toho cením. Ať už to bylo v práci, nebo mimo ni.

A co tím celým rozjímáním chtěl básník říci?

• Že ty nejdůležitější věci v životě jsou zadarmo, úsměv, objetí, pohlazení, slovo…
• Že nejdůležitější je nacházet se ve svém středu…lépe to popsat nedovedu.
• Že odpustit se dá i zdánlivě neodpustitelné
• Že si každý zaslouží druhou šanci
• Že vám přeji, abyste byli všichni šťastní, spokojení, s tím co máte a nečekali na nějaké „AŽ“

Hó oponopono! Omlouvám se, odpusť mi, prosím, děkuji ti, miluji tě. Úžasná mantra. Hawajská praxe usmíření a odpuštění.

Takže moji milí, pohodové svátky přeji, přesně dle vašich představ, tak jak je máte rádi a ať vás víra neopouští, ať už vás potkalo cokoliv.

Já věřím, věřím ve spoustu věcí a lidí, věřím na lásku, která má mnoho podob a věřím ve vás všechny. Mám vás ráda.

S láskou Pavča

P.S. Vánoční básnička se loni moc líbila…

A pro ty, co dočetli až sem, malé překvapení. Povídky ze života , ode mě pro vás, zdarma. Proč to dělá, ptáte se? Proto, protože můžu, a ráda lidem rozdávám dárky, dělám jim radost. Věřím, že vás to potěší. A třeba se díky tomu na chvíli zastavíte, začtete a odpočinete si. Pouze do konce tohoto roku, tj.do 31.12.2019. Napište mi na e-mail paja.adamcova70@gmail.com a já vám povídkový eBook pošlu. Na stránkách zůstává dále zpoplatněn.

S láskou Pavča