DRBU VRBU… Aneb proč jsem začala psát blog

Mám ten nápis přímo na čele, 4 písmena…

Je mi jasné, jaká slova vás teď asi napadají, i mně přišla hned na mysl víla, a to se ještě musím krotit .-)

Ano, může to ve vás evokovat cokoliv, ale vězte, že jsem měla na mysli slovo VRBA!

Nic více, nic méně.

Soudím tak proto, že se většinou každý v mé přítomnosti rád rozpovídá o svých starostech, pocitech, myšlenkách…

Je prima vědět, že v lidech vzbuzujete důvěru, a tu také nehodlám zklamat.

Nebudu vám psát o ničem, co bylo vrbě svěřeno. To vrby nedělají. A že toho vědí!

Napíšu vám tedy o sobě. I vrba se musí někdy vypovídat.

Ale bez obav!

Nezahrnu vás svými starostmi, nebudu chtít politovat. To zvládnu hravě sama  .-)

Je to blog pro váš blok! Takže lehce inspirativní, trochu motivační, ale hlavně odpočinkový a ze života.

A jak takovou vrbu vlastně poznáte?

No, řeknu vám, po ránu nic moc. To je taková rozvrkočená…

Ale jinak se velice podobá tomu stromu, co sedí na okraji rybníka.

Je taková rozložitější, podsaditější…, nejsem výjimkou, to aby unesla všechny ty problémy a starosti, které do ní namluvíte.

A poznáte ji nejen podle velkého pozadí, ale hlavně podle srdce. To má velké především!

Zdroj: www.pexels.com

Takže už se poznáváte, milé dámy?

Vy, co nemáte prdelky jako modelky, ale srdce otevřené a jste tu pro druhé?

A ještě vzkaz pro pány!

Jestli se právě chystáte plést pomlázku, tak určitě z vrbových proutků, že, jak jinak?

Jsou to ty nejdelší, tak jako pomyslné dlouhé ruce, které má každá vrba, to aby vás mohla krásně celé obejmout.

A protože jsem vám slíbila, že nepovím, co vím o druhých, „drbu vrbu“, tedy sebe

O ještě větším „drbání“, tedy celý můj příběh si můžete přečíst zde.

A ještě jedna otázka na tělo! Máte opravdu rádi Velikonoce? Ruku na srdce!

K tomuto zamyšlení mě přivedla má dcera, když přišla se slovy: „Nevím, co je na tom hezkýho, když dostanu namláceno a ještě jim za to musím dát vejce.“ (Citace povolena autorkou).

Já to vidím jinak. Je to příležitost, kdy se zase jednou sejde celá rodina, a to za pár těch švihanců přeci stojí!

Takže vám přeji krásné svátky, lehký švih, ale hlavně pohodu!

P.S. A pokud budete mít něco na srdci, co byste vrbě rádi svěřili, nebojte se jí napsat.

Oslovovat ji můžete zkráceně Pavčo, Pavlo, nebo Pájo, tak jak to dělají moji přátelé.

Věřím, že za chvíli budete patřit mezi ně .-)

Zdroj: www.pexels.com