Podzimní rozjímání…

Podzimní rozjímání

Již pár dní mi v hlavě zní Vivaldiho „Podzimní“.

Připadá mi spíše jako oslava jara,

možná jen jako jedné z mála,

ačkoliv právě „Jarní“ je více známa.

Nastává čas zklidnění a rozjímání,

procházek lesem, stromů objímání…

Slunce již hřejivou silou neoplývá,

sahám po jeho paprscích jako divá.

Brouzdám se lesem a myšlenkami ve své hlavě,

těším se, až zas bosá budu chodit v trávě.

Jen tak pozoruji, jak lehce poletuje listí,

vnímám jeho vůni, barvy a jak krásně šustí.

Než se vše k zimnímu spánku uklidí,

vzpomenu na léto, daleko od lidí.

Proč nebýt chvíli se sebou sám?

Zjistit tak, jak moc sám sebe znám.

Cítím se součástí této přírody, tady a teď,

a nemusím zrovna ležet u vody.

Příroda mě naladí do jiných sfér,

vypínám na chvíli jednu z hemisfér.

Lehounký vánek si hraje s mými vlasy,

copak mi tím chce říci asi?

Šeptá mi stále „nech se vést,

když nevíš, kterou se máš vydat z cest“.

Stále s hlavou v korunách stromů,

začínám pomalu odcházet domů.

Oči ještě chvíli k nebesům vzhlíží,

je vidno, že soumrak se neodvratně blíží.

Popíjím šálek horkého čaje, z dáli mi k tomu hudba hraje.

Prsty běhají jemně po klavíru a já pevně držím svoji víru.

Neztrácím víru, stále ji mám. Jakou?

 V co máte věřit, nebudu radit vám, to ať si vybere každý sám.

Je dobré v něco věřit a lepší budoucnost myšlenkou tvořit.

Jindy si třeba uvařím čokoládu, pustím si něco pro náladu,

ba se v ní vykoupu celá, aby mi byt můj provoněla

a řeknu si, tak takhle jsem to přesně chtěla.

Na chvíli potom zavřu oči, jak málo ke štěstí někdy stačí.

K čokoládě patří i vanilka, skořice,

nebo vůně třeba jiná, zapálená svíce,

či sklenice Svatomartinského vína.

Tak tohle miluji ze všeho nejvíce.

Vzpomenu na všechny v tomto dušičkovém období,

co už nejsou mezi námi, a přesto mému srdci vévodí.

Když mě pak podzimní tóny hladí,

k nahlédnutí do duše to přímo svádí.

Zas přijde zima a vše bude sněhobílé.

Podzim to ovšem nevidí až tak černobíle.

Přesto se zimě tak trochu dvoří,

proto tu barevnou škálu tvoří.

A ačkoliv nemám v oblibě mráz,

vítám teď zimu každý rok snáz.

Zakončím to dnes trochu melancholicky.

Jak jinak? Tak je to u mě prostě vždycky.

S láskou PavčaA

P.S. Frederic Chopin – Romance…

Ten, co mi na klavír hrál, když psala jsem dnes vám.

Pokud si raději kytaru poslechnete, možná se pro toto více nadchnete.

Stáhněte si zdarma audioukázku, kterou si můžete vzít třeba i na procházku.

Nahrála jsem ji pro vás i s mými kamarády, kteří mají též hudbu velmi rádi.

Tři hlavy když se dohromady dají, lahůdku k poslechu z toho udělají.

 

A kdo má třeba harfu rád, může si u ní i zameditovat.

To jsou mé tipy pro podzim  a podzimní rozjímání, lepší je milovat, meditovat, než býti churavý.