Podzimní rozjímání
Již pár dní mi v hlavě zní Vivaldiho „Podzimní“.
Připadá mi spíše jako oslava jara,
možná jen jako jedné z mála,
ačkoliv právě „Jarní“ je více známa.
Nastává čas zklidnění a rozjímání,
procházek lesem, stromů objímání…
Slunce již hřejivou silou neoplývá,
sahám po jeho paprscích jako divá.
Brouzdám se lesem a myšlenkami ve své hlavě,
těším se, až zas bosá budu chodit v trávě.
Jen tak pozoruji, jak lehce poletuje listí,
vnímám jeho vůni, barvy a jak krásně šustí.

Než se vše k zimnímu spánku uklidí,
vzpomenu na léto, daleko od lidí.
Proč nebýt chvíli se sebou sám?
Zjistit tak, jak moc sám sebe znám.
Cítím se součástí této přírody, tady a teď,
a nemusím zrovna ležet u vody.
Příroda mě naladí do jiných sfér,
vypínám na chvíli jednu z hemisfér.
Lehounký vánek si hraje s mými vlasy,
copak mi tím chce říci asi?
Šeptá mi stále „nech se vést,
když nevíš, kterou se máš vydat z cest“.

Stále s hlavou v korunách stromů,
začínám pomalu odcházet domů.
Oči ještě chvíli k nebesům vzhlíží,
je vidno, že soumrak se neodvratně blíží.
Popíjím šálek horkého čaje, z dáli mi k tomu hudba hraje.
Prsty běhají jemně po klavíru a já pevně držím svoji víru.
Neztrácím víru, stále ji mám. Jakou?
V co máte věřit, nebudu radit vám, to ať si vybere každý sám.
Je dobré v něco věřit a lepší budoucnost myšlenkou tvořit.
Jindy si třeba uvařím čokoládu, pustím si něco pro náladu,
ba se v ní vykoupu celá, aby mi byt můj provoněla
a řeknu si, tak takhle jsem to přesně chtěla.
Na chvíli potom zavřu oči, jak málo ke štěstí někdy stačí.
K čokoládě patří i vanilka, skořice,
nebo vůně třeba jiná, zapálená svíce,
či sklenice Svatomartinského vína.
Tak tohle miluji ze všeho nejvíce.

Vzpomenu na všechny v tomto dušičkovém období,
co už nejsou mezi námi, a přesto mému srdci vévodí.
Když mě pak podzimní tóny hladí,
k nahlédnutí do duše to přímo svádí.
Zas přijde zima a vše bude sněhobílé.
Podzim to ovšem nevidí až tak černobíle.
Přesto se zimě tak trochu dvoří,
proto tu barevnou škálu tvoří.
A ačkoliv nemám v oblibě mráz,
vítám teď zimu každý rok snáz.
Zakončím to dnes trochu melancholicky.
Jak jinak? Tak je to u mě prostě vždycky.
S láskou PavčaA

P.S. Frederic Chopin – Romance…
Ten, co mi na klavír hrál, když psala jsem dnes vám.
Pokud si raději kytaru poslechnete, možná se pro toto více nadchnete.
Stáhněte si zdarma audioukázku, kterou si můžete vzít třeba i na procházku.
Nahrála jsem ji pro vás i s mými kamarády, kteří mají též hudbu velmi rádi.
Tři hlavy když se dohromady dají, lahůdku k poslechu z toho udělají.
A kdo má třeba harfu rád, může si u ní i zameditovat.
To jsou mé tipy pro podzim a podzimní rozjímání, lepší je milovat, meditovat, než býti churavý.
