Jedna jarní…

Ráda bych Vám řekla, že až...

Až shůry začne padat žluté teplo štěstí a lásky,
až louky rozkvetou petrklíči, ocúny i zelenými trávy vlásky,
až jaro na naše dveře zaťuká a přinese dobré všecičko,
až společně dozdobíme i to poslední vajíčko,
pak zima závistí popuká.
 
Něco nového určitě přijde zas,
všechno dobré se opět nastartuje,
miluji prostě ten jarní čas, 
kdy se vše duhovými barvami vymaluje.
 
Proč nevzbudit se ráno s úsměvem na tváři,
jenž ten jarní den ještě víc rozzáří? A když se třeba jen na trh vydáme, s milými lidmi se určitě setkáme.
 
Můžeme i ty neznámé zdravit, s přáteli na lavičce se jen tak bavit.
Nezříkat se potěšení příjemného,
klidně si lahodné červené poručit,
brát však přitom ohledy na druhého a řádně odpočívat se konečně naučit.
 
Je lehké milovat blankytné nebe,
jen tak se do louky položit...
Co však někdy těžší je, milovat sebe. A to vám mohu doložit.